Vy budete žít!

Při službě se setkáváme s těžkými životními situacemi lidí. Jsou to lidé, kteří nemají kolem sebe ostatní, kteří by je 100% podpořili. A zde si zase uvědomujeme sílu slova.
Božím slovem byly stvořeny světy…
Na počátku bylo Slovo….
Slovo víry, které zvěstujeme….
Vlastně jediné, co pro lidi děláme, je, že mluvíme.
Vyslovit slovo je někdy velmi těžké. Neboť Bible mluví velmi silně. Pokud máme mluvit podle Bible, musí to být slova odvahy, jistoty, síly a 100%tního ujištění.
Už mnohokrát jsem se setkala s tak těžkou životní situací člověka, že bylo až těžké přenést přes rty slova absolutního opaku než toho, co si lidi mysleli.
Muži na vozíčku je těžké říct: „Vy tady na tom náměstí budete svědčit o Bohu, jak vás uzdravil.“. Ale jen co to vyřknete, dotyčný se usměje a v jeho duši je zapálena naděje. Po celou dobu jeho života nikdy neslyšel taková slova, nikdy necítil Boží moc, nikdo ještě neměl odvahu prolomit dosavadní stav věci.
Skepse, která často z lidí čiší, je mnohdy těžko prolomitelná. Hlavně proto, že lidé jsou dlouhodobě přesvědčování o záporném stavu věci. Na místě setkání s evangelistou lidé začínají chápat věci nebesky a přichází porozumění toho, co že to naděje, zázrak, úplné otočení situace je.

Muž na vozíčku byl velmi skeptický, silně se klepal a spíše než by poslouchal sám mluvil o svých problémech. První z evangelistů to vzdal. Přišla jsem k němu a poslouchala jeho příběh. Nadechla jsem se, mou hlavou proběhla myšlenka Kristovi plnosti pro každého z nás. Bylo těžké přenést první slabiky přes rty. Ne proto, že by se mi nechtělo mluvit, ani ne proto že by dotyčný příliš mluvil, ale proto, že jsem se chystala mluvit slova odvahy a zázraků v Ježíšově jménu.

Dotyčný je uslyšel a zmlkl, jako by pocítil řeku živé vody. Když jsem přidala další větu pravdy v Kristu, položila ruku na jeho rameno, Ježíš jakoby stál na proti a dosvědčoval pravdu. Po tom, co jsem ho takto povzbuzovala a byla možná první po x letech, kdo se odvážil mluvit tolik pozitivně, muž značně zjihl a na jeho tváři se objevil úsměv. Věděla jsem, že bude bojovat, a ne se vzdávat. Byl to křesťan, zlomen životní událostí. Teď však v jeho duši plál oheň. Bylo mi jasné, že Ježíši není jeho situace jedno, a že měl pádný důvod proč nás za tímto pánem poslal.

Ten okamžik přenesení těch slov přes ústa byl opravdovou bitvou, uprostřed temnoty zavládlo světlo.