Jedním z hlavních dopravních prostředků při všech těch evangelizacích byl vlak. Vždy jsme se scházeli na vlakovém nádraží, abychom se tam lépe našli. Byli chvíle, kdy ve vlaku lidé sami přicházeli a dávali se s námi do hovoru, abychom jim tak svědčili o Bohu. A byly také chvíle, kdy jsme jen tak tiše vzdávali Bohu chválu za všechno, co při dnešní evangelizaci všechno učinil. Ta ubíhající krajina za oknem navždy se nám zaryla do paměti jako součást našeho života odevzdaného Pánu.
Ať už je Váš běžný život jakýkoliv, tam se zastaví. Chvíle očekávání na službu Bohu je plná pokoje. Jestli jsi doma matkou, nebo otcem, podnikatelem, nebo zaměstnancem, tady se z Tebe stává Pavel. Ta kniha skutků se zde začíná znovu psát. Běžný život člověka jakoby se změnil na Boží život. Ty chvíle ztišení ve vlaku jsou jako chvíle na hoře na nebi. Tam se ve Vás zvedá Boží síla, Bůh obnovuje naplno Ducha svatého ve vás a zaplavuje vás pokojem.
Po celou dobu mé jízdy vždy se snažím myslet na Boha a vždy od první minuty nástupu do poslední minuty výstupu zaplavuje mě svojí přítomností. Mnohdy přesně na minutu doplní mou nádržku a já vycházím naprosto v síle a elánu, v Jeho přítomnosti a lásce.
Ty chvíle ve vlaku jsou nezapomenutelné.
Přemítám o tvých dílech, o díle tvých rukou rozjímám... 
Napsat komentář