Seděl na poště a vypisoval podací lístek. Pán mě přesvědčoval, abych ho oslovila. Podala jsem mu malý letáček. Otevřel ho, usmál se a řekl: „Já věřím.“.
Pak jsme se potkali znova, dlouho jsem mu vyprávěla o tom, co děláme pro Boha.
Pak jsme se potkali potřetí, sundal si sluchátka z uší a řekl: „Opustila mě holka.“ Řekla jsem: „Tak bude zas nějaká jiná.“.
On ale zakroutil hlavou: „Ne, tahle je v srdci.“.
Jako by si uprostřed své bolesti uvědomil, jak moc ji miluje. Jeho pohled byl hodně hluboký. Odhodlaný jedině pro ni. Šla jsem dál, pršelo. Do mého nitra pronikla myšlenka… I my jsme ta jedna jediná pro Ježíše.
Neexistuje žádná jiná, jen ta jediná. Mým nitrem jako ostrý nůž pronikla láska Ježíše k nám. Poprvé jsem viděla jak moc může být láska silná.
Tento mladý muž se později odhodlává jet s námi na evangelizace. Jedná s lidmi s velkým soucitem. Má také přístup k podsvětí malého města a zvěstuje tam evangelium. Stává se nadějí pro druhé. Možná nemá svou lásku, která ho opustila, ale má lásku s Bohem.
Nezbývá mi než mu přát, aby dál šel po Boží cestě a nalezl vše, co potřebuje.
Přemítám o tvých dílech, o díle tvých rukou rozjímám... 
Napsat komentář