Pane, nevím, jak se mám modlit za nemocné!

léto 2015

Začínala jsem evangelizovat a potkávala čím dál víc lidí, kteří akutně potřebovali uzdravení. Věděla jsem, že Ježíš Kristus uzdravuje, a že to může udělat skrze odevzdaného služebníka. Co ba dokonce skrze každého věřícího!
Modlila jsem se: „Pane nevím, jak se mám modlit za nemocné.“.
Jak se to jen dělá? Může Bůh uzdravit? Jak se do toho jen dostat tou svou cestou srdce? Potřebovala jsem to vnitřně pochopit… potřebovala jsem to prožít.

Ano, můj Pán zná mou cestu a ví, jak mi věci nejlépe osvětlit. Napomohla mu k tomu má aktuální situace.

Byla jsem tenkrát na letišti několikrát do týdne a žila vedle křesťanství život bohéma, který to ovšem vše vnímá jako dar od Boha. Radovala jsem se v Bohu, že mě nechává létat, že mi On sám tohle ukázal jako naprostý vrchol toho, co si kdy mohlo moje srdce přát. Dal mi velké dary. Dal mi lásku. Splnil mi mé sny. Ukázal mi svět svrchu. Byl to jen On. Znal mě niterně a nebál se mě vzít tam nahoru. Byla jsem holka, která chtěla jezdit na lodích, a pak létat. A do toho jsem začínala evangelizovat, a zažívala při evangelizacích ještě větší nádheru než tam nahoře. Protože i létání i evangelizování bylo o lásce s Bohem, tam, kde jsem se ale slitovávala nad lidmi a pomáhala jim v těžkostech, jsem Boží lásku přímo žila. Ani jedna chvíle tam nahoře se nevyrovnala pomáhání druhým přicházet k Ježíši.
Modlila jsem se tenkrát: „Bože, mám ještě létat? Ukaž mi to.“.
Letiště bylo plné hříchu a ten se dotkl i mě. A tenkrát si to satan vybral naplno, šel mi po životě.

Pád s letadlem z cca 50 metrů mi způsobil zranění páteře. Měla jsem 3 měsíce strávit na lůžku. Před mýma očima byla jediná otázka a jistá odpověď…. Bože, Ty můžeš!
Po 14 dnech mě Ježíš uzdravil. Dal mi víru postavit se na verši z Bible…ON SLABOSTI NAŠE NA SEBE VZAL A NEMOCI NESL a JEHO RANAMI JSME BYLI UZDRAVENI a na jeho základě opět normálně chodit.
Toto uzdravení bylo specifické tím, že jsem svou víru musela obhájit před rodinou, která se o mě bála a také sama před sebou. Musela jsem překonat strach, který na mě působil po uzdravení. Pamatuji si, jak jsem po prvních 100 metrech došla do zahradního domku a topila se ve vlastním potu, jak jsem se bála, když jsem poklesala ještě víc na mysli a chtěla pochybovat, blížila se bouřka, dříve než jsem to slovo pochyb vyslovila, zahřmělo. Spíš přímo prásklo. Zmkla jsem. On mi mé zdraví přál a byl tu, aby mě v něm držel.

Teď se modlím za lidi a vím, že On – Pán života i smrti – je uzdraví. Naše víra stačí!

Víte, ta díra na té louce, kde spadlo to letadlo, v kterém jsem seděla, mi vyprávěla příběh, má duše vmžiku pochopila, že do teď jsem si žila život pro sebe, ale od teď budu žít život pro druhé.