Pane, 1000 kusů pro chudé

Fotoalbum

Skrze rok 2019, od ledna do srpna, probíhala evangelizační akce s hmotnou pomocí pro chudé, nuzné, bezdomovce, lidi z ubytoven a ostatní.
Jednalo se o 1000 kusů potravinových balíčků, které se rozdávaly v různých městech České republiky i Slovenska. Převážná většina z nich byla věnována bezdomovcům, lidem z ubytoven a azylových domů.

Viděla jsem dobrodruhy, vysloužilé vojáky, muže se silným charakterem, lidi, na kterých se podepsal osud bez příčiny, lidi, kterým zkrátka shořel byt, lidi, kteří přišli i o to poslední, co měli, viděla jsem slzy matek, které neviděly své děti dlouhá léta, viděla jsem oběti alkoholu, nemocné, zkroušené, beznadějné a zničené.
Nikdo z nich mi nevytkl žádnou věc o Bohu, jsou to mírní lidé, kteří potřebují soucit. Bůh přichází a osvobozuje je. Uzdravuje a dává se jim poznat. Rozvazuje jazyk, otvírá sluch, napřimuje, uzdravuje, dává odpovědi.
Silně jsem si uvědomila význam této akce při několika málo minutách.
První minuta byla ta, když jsme svědčili skupině bezdomovců, vysvětlovali jsme jim věci evangelia a jeden z nich, úplně vzadu vytáhl z balíčku krajíc chleba a začal jej suchý jíst. V některých balíčkách bylo pečivo a mezi ním i chleba, přišlo mi to divné dávat tam krajíce chléba. Když jsem viděla, jak ho vděčně jí, pochopila jsem jakou hodnotu to pro ně má.
Druhá minuta byla, když jsem držela za ruce mladou Romku a žehnala jí, aby jako věřící byla světlem pro druhé. Aby říkala ostatním o naději v Kristu a jí tekly slzy po tvářích. Věděla jsem, že Ježíš tiše píše do jejího srdce řádky, které se jí tam odtud nikdy nevytratí, že ten moment pro ní byl jako navštívení Boha, jako změna jejího života, který bude žít s Ním.
Třetí minuta byla když jsem viděla jak velké množství evangelistů vzalo igelitky s balíčky a odevzdaně se vydalo do ulic Prahy, jak nádherné jsou kroky těch, kdo nesou evangelium… vstoupily mi slzy do očí. Nemohla jsem na ně přestat myslet, bylo mi jako by se vydávali na daleký oceán, chtěla jsem být s každým z nich, tolik mi přirostli k srdci.
Čtvrtá minuta byla když jsem na cestě zavřela na vteřinu oči a Ježíš mě chytl do náruče a točil se mnou do kola v radosti nad tím, co děláme.
Pátá minuta byla, když Víťa vzal 3/4 balíčků pod sebe a organizoval akce po celé ČR, protože jsem to nemohla stíhat, a když ostatní lidé se postarali o ostatní věci a všechno, co bylo potřeba. Věděla jsem, že Pán si vede své dílo, a že je to On, kdo mě přitiskl pod své rameno a o vše se postaral.
Další minuta byla když jsem pocítila obrovskou lásku mezi námi všemi, až tak velkou, že jsem poznala, že máme vše společné. Že každý z nás je zabezpečen ve všem, co potřebuje, neboť tak dobrý je Pán. Že Boží království funguje v plném rozsahu jako v prvotní církvi. Kdybych jen potřebovala, všichni by se za mě postavili, jako za Pavla, když byl ve vězení. Poznala jsem sílu těla Kristova.
Dalších a dalších minut bylo mnoho…

Víte, tyhle minuty si budu pamatovat celý život. A určitě i celou věčnost, protože v nich se zableskl výraz mého Pána. Nebyli to ti lidé, ale On, komu jsme dali najíst. Co jsme udělali těm maličkým, Jemu jsme udělali.

Na akci se podílelo mnoho evangelistů, jejichž velká ochota je velmi ceněna. Toto velké dílo by nemohlo proběhnout bez snahy všech, kdo se na ní podíleli ve svém volném čase, ze svých finančních zdrojů, ochotni dát, ochotni pomoct. Díky patří i všem ostatním, kteří se k dílu přidali, podpořili, nesli na modlitbách a na srdci, a ze svého srdce vynášeli to nejlepší.

Velké mraveniště pilných a šikovných mravenečků pracovalo, aby ze svých zásob naplnilo potřebu nejtemnějšího světa kolem. Temnota světa na okraji společnosti je veliká. Nezáleží jakým způsobem lidé k takovému osudu došli, většina z nich je pokorných a touží po lepším životě. Musejí čelit extrémním podmínkám, nepřijatí společností, bez jediné naděje na lepší život. Zoufalí a přitom tolik čistí v duši. Mnozí z nich se dlouhodobě modlí k Bohu a přijímají příchod křesťanů jako Bohem vyslyšenou modlitbu. Podlomená víra je zde hlavní substancí zla v jejich životech. Víra v obrat, víra v lepší život, víra v dobré dny, víra v zabezpečení a soběstačnost. Jen beznaděj přináší upíjení se. Víra pozvedá. Povzbuzení přináší naději. A láska dává hodnotu, kterou již tolikrát ztratili. Není možno vystihnout hloubky výrazu v jejich očích. Když odpovíme jednu otázku, zbývá tam ještě 999… tito lidé vás potřebují. Ač jsme jim dali naději a ukázali jim na Ježíše, poskytly informace o Bohu a modlili se za ně na místě, jedna věc tam bude vždy znovu a znovu potřeba… LÁSKA.

Podařilo se nám dát 1000 kusů svačinek Božím dětem, možná je to jen jedna svačinka, kdo je rodič, ví, kolik takových svačinek musí udělat pro své děti. Je to jako kapka v oceánu, tito lidé vás potřebují.