Zuzka, aneb následná péče

Otázkou při evangelizaci stále zůstává následná péče. Ten, kdo s námi někdy byl evangelizovat, určitě si všiml výrazného prvku. U každého z lidí nelze okamžitě dále pokračovat. Každý z nás potřebuje čas a svobodné rozhodnutí dál hledat. Pokud jste vedeni Duchem svatým, vždy přinesete na místo to nejdůležitější. Právě to, co dotyčný potřebuje nejvíce. Velmi dobré je dát mu další kontakt.
Vždy jsem nechtěla dojít v evangelizaci do fáze nátlaku. Věřím, že lidské kroky ke Kristu musí být svobodné a bez manipulace. Tudíž každý, s kým se setkáváme, dostává přesně tolik času kolik dovolí a tolik informací kolik je mu příjemné. Z 99% přijímá kontakt.
Jsou ale i případy, které přímo touží jít za Pánem naplno a nehodlají polevit.

Stála tam tiše pod vysokým stromem a jen co jsme se pozdravily, začala se ptát na Boha. „Pověz mi něco o Něm. Jak to funguje.“
Procházeli jsme se po prašné cestě a probíraly jednu věc za druhou. Byla lačná a chtěla vědět víc a víc.
Každou chvíli ji při našem rozhovoru přebíhal „mráz po zádech“, jak jí Duch potvrzoval pravdy.
Její touha po Bohu nepřestávala ani po dvou dnech, ani po týdnu, ani po měsíci. Zakrátko navštěvuje setkání křesťanů a touží jít stále dál.

Během měsíce mění zcela svůj život a dochází u ní k celkovému obrácení.
Pán jí osvobozuje od všech předchozích špatných věcí a učí těm dobrým.

To, proč vím, že Bůh je pravda, a že je to pravá cesta, je to, že z rozhovorů s tebou cítím pokoj a vím, že v tom není jediné mínus.
Jsem si jistá tím, že je to pravda.

Bojujeme spolu už za mnoho věcí v jejím životě a pokračujeme stále dál, věříme v průlomy a očekáváme na Pána ve všech oblastech jejího života.

Takovýchto lidí je kolem více, touží jít dál a hledají pomoc a lásku. Jsou to lidé, kteří nás potřebují. Až jednou zaklepou na Váš domov, neodmítněte je…